dedo Vasiľ (ded_vasilij) wrote,
dedo Vasiľ
ded_vasilij

Každému národu svojho führera.

A pre čechov je to rusky švab Zeman.

A eše odporučam dobry članoček vod Jana Jetmare: EU stojí pevně na svých nohou, nekončí ani se nerozpadá"

milos-zeman-jako-duchovni-vudce


Češi se už pět měsíců hroutí pod náporem upchlíků. Stres a strach dosahují vrcholu. Extrémisté se začali ozbrojovat, neonacisté pochodovat a politici vykřikovat. Jeden hysterický výkřik politiků střídá druhý hysterický výkřik xenofobů. Ruská propaganda vyrábí fotokoláže, falešná videa a šíří hoaxy. V koutě vzlykají vystrašené ženy, které zakrývají malým dětem oči před blížícím se nebezpečím. Zkáza naší země je na dosah. Počítáme dny.

Nic se neděje. Ne, opravdu se nic neděje. Rozhodně se neděje nic tak hrozného, nad čím bychom si měli denně drásat hruď do krve. Naší zemí se pokusilo projít do Německa několik tisíc běženců z války a bídy a několik tisíc jich bylo zadrženo a umístěno v záchytných zařízeních. Kapacita těchto zařízení značně převyšuje kapacitu zadržených běženců. Prakticky všichni domnělí běženci, kteří byli udáni policii uvědomělými občany, byli, jak se ukázalo, vším jiným než běženci. Počínaje ženským folklórním souborem, přes lesní dělníky, fotbalisty, romské děti na exkurzi, až po kominíky. Národ je vyděšený k smrti, slyší trávu růst, udává každého, kdo nevypadá jako domorodec. Upřímně, ruku na srdce, kdo z vás viděl živého jednoho jediného běžence? A ještě jedna otázka, kdo je schopen rozeznat francouzského turistu jdoucího po náměstí v Bzenci od běžence ze Sýrie?

A co dělají politici? Vezou se na populistické vlně xenofobie a rasizmu, místo, aby tomu učinili přítrž, vrátili národ zpátky do křesel, přilévají olej do ohně. Jako zrovna nyní. ODS se rozhodla vyvařit ještě nějaké polické body v okamžiku, kdy vláda neuspěla se svými názory před Evropou a stejně se už na rozhodnutí nedá nic změnit, vytáhla na světlo anketu NE KVÓTÁM! Kvóty jsou anonymní nic neříkající, neosobní. Ale jsou to počty lidí. Skutečných, existujících, žádajících o pomoc. Správně by si pan Fiala měl dát nápis NE LIDEM! To je totiž to samé jako ne kvótám. Kdyby se aspoň něco dělo, ale naše kapacity pro uprchlíky by zvládly ne 2.000 lidí, ale 20.000 ročně i víc.
A všechna ta strašná obava z toho nic, které se v naší zemi koná, přesněji řečeno nekoná, se promítá i do našeho vidění celé Evropské unie. Jsme malý národ žijící v dolíku mezi horami, které nás celkem bezpečně izolují od všeho zlého, bohužel i dobrého. Jsme národ, který byl 400 let, ano za 5 let to bude přesně 400 let od bitvy na Bílé Hoře, soustavně někým utlačován, porobován a byl něčím vazalem. To, že po celou dobu přežil, je dáno mimořádně vyvinutým strachem ze všeho, co nás čeká, protože skoro vždycky nás čekalo to špatné nebo ještě horší.

Další schopností přežití je nedůvěra všech ke všem spojená se schopností kolaborovat a ohnout hřbety před okupační mocí. Pokaždé, kdykoliv se objevila jiskřička naděje národního uvědomění a hrdosti, byla hned zadušena. Národní obrození potlačil bachovský absolutismus, masarykovskou První republiku obsadili Němci, Třetí republika trvala 3 roky a moci se chopili komunisté řízení z Ruska, Pražské jaro zadusili ruské okupační tanky. Když jsme konečně nabyli svobody, neumíme s ní zacházet jako jiné národy, které se nemuseli 400 let hrbit. Chybí nám hrdost a sebevědomí velkých národů a také jejich nadhled a velkorysost. Čeho nám přebývá je cynismus, černý humor a švejkování, jediná obrana před utlačovateli i vrchností.

Náš strach je nám geneticky zakódován a bude trvat ještě několik generací, než se ho podaří vyhnat z našich mozků a staneme se těmi vytouženými potomky Přemysla Oráče, svatého Václava, Karla IV., Jana Husa, Františka Palackého, Tomáše Garriqua Masarika a Václava Havla. Ti všichni jsou nějak spojeni s naší svobodou politickou nebo fyzickou, náboženskou nebo intelektuální. Zatím stále dřímeme v zajetí našeho úzkého vidění světa, které nevidí nic, co se děje za Krkonošemi, Krušnými horami, Šumavou nebo Bílými Karpaty.

Z biologie, od jednoho z našich největších Čechů, zakladatele genetiky Řehoře Johana Mendela, víme, jak nebezpečné je pěstovat monokultury. Pěstujete-li jen smrky na dřevo, sežere vám celý les lýkožrout, pokud sázíte na jedno pole stále obilí, po čase obilí vyčerpá půdu a začne zmírat. Ještě za První republiky multikulturní Československo bylo zvyklé na jiné národy a jiné jazyky. To se prudce změnilo po Druhé světové válce. Během války byli vystěhováni nebo vyvražděni čeští židé a romové, mnoho lidí bohatších a vzdělaných uteklo před válkou do zahraničí. Po válce bylo odsunuto 3 miliony etnických Němců z našeho pohraničí, během komunismu uteklo půl miliónu lidí do emigrace a po Sametové revoluci to bylo dalších 250 tisíc. Obyvatelstvo Čech a Moravy začalo zmírat. Počtem i duchem. Odešlo tolik lidí, že se za 80 let nedokázali doplnit. Před Válkou žilo na našem území přes 11 miliónů lidí, dnes sotva 10,5 miliónu a těch 0,5 dělají cizinci, kteří se tu v posledních letech usadili natrvalo. Ti, co během let z naší země odešli, byli velmi často lidé vzdělaní a inteligentní. Zbyla tu slabá a chřadnoucí monokultura, která si jen těžko vzpomíná na své národní hrdiny, na svoji národní hrdost, čest a lásku ke svobodě. Ne, že tu hrdinové nejsou, jsou, ale je jich málo, neumíme je poznávat, vyhledávat je a vážit si jich. Totéž platí o možných politických lídrech demokratických stran. Společnost je neumí poznat, dát jim šanci se prosadit.
Stejný osud postihl i Slováky, Poláky, Maďary, vlastně celý tehdejší komunistický Východní blok. A my teď vidíme, jak se do Evropy hrnou noví lidé, cizinci z neznáma, z jiné kultury, než je ta naše. Ta naše česká, nikoliv ta naše evropská. Náš domácí strach se snažíme vyvážet do zahraničí a apelujeme na evropské představitele, nutíme jim představu, že je běženci zničí. Musí je zničit, nás také vždy, když přišel někdo cizí, zničil. Jenže oni patří k velkým národům. Měli kolonie, dělali výpravy do celého světa, dobyli a obsadili celý svět, žili s celým světem dohromady, protože celý svět tvořili. A když říkám celý svět, tak tím skutečně myslím celý svět.

Evropa na nás hledí úplně jinýma očima. Ona má tu zkušenost, kterou my nemáme. Ona zná jiné kultury a umí s nimi žít. Neděsí ji ani muslimové ani Mauři ani animisté ani nikdo jiný. Evropa přistupuje k uprchlické krizi mnohem věcněji, bez divokých vášní, pragmaticky, skoro jako k nějakému provoznímu problému. Nevalí bulvy nad tím, že přichází jiná kultura, Západní Evropa ty lidí dobře zná už po staletí. Loni přišlo do EU 630 tisíc lidí. Rozprchli se po celé zemi a nikomu nevadili a dokonce ani u nás nikomu nevadí, ty už známe, ti nejsou rizikem. Vadí ti noví. Nováci nesou hrozbu a nebezpečí. Totéž, co se dělo v letech minulých se děje i dnes. Jen je těch lidí více. Pro Evropu je procesně náročnější administrativně vyřídit milión lidí najednou a lokálně může jejich hromadění na vstupu do EU přinášet nepohodlí, ale začlenit je do života v EU už takový problém nebude. EU je obrovská, je 55krát větší než Česká republika. Na 500 obyvatel EU připadá jeden běženec, s tím si hravě poradíme. Většina našich českých rodin by dokázala uživit nebo se postarat o jednoho dalšího člena. Nemocnou babičku, další dítě, zchudlého bratra. A teď si představte, že ta rodina má 500 členů a přijde tam jeden nový. Většina členů ani neví, že někdo přibyl. A tak je to i s celou Evropou.

Evropa se nehroutí, EU se nerozpadá, nikdo nikomu nic nedělá, příchod lidí se zvládne, dejte tomu trochu času. Hlavně už přestaňte panikařit, přestaňte dělat hloupé politické výzvy, uložte kvéry do trezorů, sundejte brnění a natáhněte kalhoty. Bude to OK.
Tags: crossroads, ctrlc+ctrilv, praha
Subscribe

  • Post a new comment

    Error

    Comments allowed for friends only

    Anonymous comments are disabled in this journal

    default userpic

    Your reply will be screened

    Your IP address will be recorded 

  • 0 comments